Shit happens...

Konečně se nám podařilo jet na výlet na celý víkend. Cílem bylo objet celou severní část severního ostrova, tzn. cca 1000 km. Do auta jsme se vybavili vším možným...

Tohle jsem objevila v obchode, když jsem hledala nejlevnější piva. Většina etikety je v azbuce a není tam uvedeno z kterého pivovaru to je, ale šmakovalo.

Vyrazili jsme večer a o půl noci jsme to zakempili přímo na pláží.

Ráno jsme pokračovali dál, podívat se na Kauri - Novozélandské největší a nejstarší stromy.

Mívají přes 50 metrů.

A tohle je ten nejstarší z nich. Je starý přibližně 2000 let.

Projížděli jsme místama, kde fakt nechceš bydlet. Takhle tu vypadají hospody.

Kopec písku...

Čekání na trajekt. Kafe nepijem...

...tak jsme si našli lepší zábavu.

Vídíte to? Písečné duny. Jeden z největších zážitků v životě.

Opět jsme se museli přebrodit... Po minulé zkušenosti se Míša projevil jako neskutečný gentleman a přes tu vodu mě přenesl, takže mobil a foťák v suchu.

 Hrozně tam fučelo, písek úplně všude, v puse, v uších, v nose...Nevěřili byste, jak to bolí, když vám zrnka písku větrem naráží do lýtek.

Škoda, že jsme neměli board, abychom si to sjeli.

Hned za dunama zase ta zelená klasika.

Nejsevernější místo Nového Zélandu Cape Reinga.

Krásné to všecko bylo...

Zpáteční cesta se ale moc nepovedla. Frčíme si to zpět Auckland a najednou se začalo kouřit z pod kapoty. V něčem, co nevím, co je, díra jak cip, něco z toho teklo, divné zvuky z motoru...No nebudu to prodlužovat, prostě oprava by stala  víc než to auto, takže jsem ho prodala za 300 babek na součástky a jsem bez auta. No co už. Shit happens.

V pátek skoncuju s malýma potvorama a v sobotu se stěhujem do Palmerston North, což je 500 km na jih. Michal tam dostal místo knihovníka. Na tu cestu máme pár dní, takže zase trochu pocestujem. Doufám, že neodvaříme i to druhé auto.