Whare Pukapuka

Whare pukapuka znamená v maorštině "knihovna". A to je taky místo, kde jsem trávila poslední týden nejvíce času.

Knihovny na Zélandu jsou hodně dobré. Služby, prostředí, všecko. Hodně rodin, které hledaly nanny, uvádělo v inzerátech, že jejich děti rády chodí do knihovny. Pro mě docela děsivá představa, jít s dvouletým dítětem do knihovny, kde bude běhat,vytahovat jednu knížku za druhou a s největší pravděpodobností dělat hluk.Většina knihoven tady má ale velkou část vymezenou pro děti a každý týden pro ně pořádají rytmické čtení a hluk tady tak nějak nikomu nevadí.

Jeden den jsem knihovnu vynechala a vydala jsem se s Michalem na výšlap. Cílem bylo zdolat Mount Toka, s nadmořskou výškou okolo 1500 a převýšením 1000m.
Fotky z telefonu nejsou nejlepší, ale třeba si časem koupím foťák.

Opět nám stála v cestě voda, totálně ledová. Myslela jsem, že zdechnu, než jsem to přelezla.

Najdeš Klajbiče?

Dva dny jsem spala u Ukrajiců - Jaroslava a Julie. Před pár lety žádali o vízum do Česka, tak uměli trochu česky (vízum nedostali) a pak žili 3 roky v Polsku, takže jsme pokecali. Jarda je vystudovaný biolog, ale borok celý život pracuje na stavbě.

Taky jsem si byla vyprat. 14 dolarů za to chtěli žebráci!
Ale vyprané a rovnou i vysušené prádlo po dvou týdnech stojí za to.

No a pak už mě před odjezdem do Wellingtonu čekala poslední noc v autě. Několik lidí mi říkalo, že by to nedali spát sami v autě...Jenže ono vám někdy nic jiného nezbyde:)
A to se to pak dělá asi takhle...musíte si najít nějaký program na večer - ona je sice tma už v 7, ale to se vám spát ještě nechce a stejně by kolem furt někdo chodil, čemuž se chcete vyhnout, hlavně v zemi, kde je spaní v autě zakázané, a přece jenom jste v autě přikrytí peřinou celkem podezřelí. Takže jdete do knihovny na promítání kubánského filmu zadara, nebo si můžete číst v autě (to je ale taky divné, zvlášť když si k tomu svítíte čelovkou) nebo jdete na večeři k Michalovým domácím.

Tak kolem desáté/jedenácté večer zajedete k veřejným záchodům (které jsou tady v každém městě minimálně jedny a jsou často mnohem čistší než v některým místních domácnostech), tam si umyjete zuby a zajedete na místo, kde hodláte přespat. Já si vybrala miniparkoviště u řeky, kryté ze tří stran rodinnými domy. Převlečete se do pyžámka, sklopíte sedačky, vlezete do spacáku, přikryjete se peřinou, zamknete  a good night. Poslední noc ale nebyla moc good. Probudila mě zima a pak se furt ozývalo nějaké bouchání od jednoho z domů a občas se mihlo světlo jakoby z baterky. Pořád jsem čekala, že někdo přijde, a že se ho leknu. No řeknu vám, byla jsem podělaná strachy. A strach vám nedovolí usnout, ale jednu výhodu to má. Když máte strach, tak je vám teplo jak cip!
A pak se ráno probudíte, svítí sluníčko a všechno je zase ok:)