Pokuta, tornádo, bruska

V únoru jsem dostala svoji první pokutu (aspoň myslím). V prosinci, když jsme s Klajbičem cestovali po jihu, tak jsme to jednou zapíchli u cesty, bylo to v zakázané zóně, což jsme sice věděli, ale už byl večer a nechtělo se nám jet nikam dál. Během noci nikdo nepřišel, tak jsme si řekli, že dobre jak cip a jeli jsme dál. Jenže...von někdo přišel, špehoval nás a o dva měsíce později mi přišel dopis, že mám zaplatit 200 doláčů za freedom parking. Na Vánoce o půl třetí ráno! Úchylové! 

Ukázala jsem to Belindě a Nickovi, ti řekli, že to je bullshit, ať to neplatím a Belinda za mě napsala dopis s tím, jak se moc omlouvám, a jak jsem za sebou nezanechala žádný bordel, abych chránila jejich krásnou přírodu atd. atd a jestli by teda nezvážili zrušení pokuty. Říkala jsem si, že za pokus to stojí....Ale...ani moc ne no. Včera přišel dopis s pokutou 230 dolarů, 30 dolarů prý za nějaké soudní výlohy. Tak to asi radši zaplatím, aby mě pak v září pustili zpátky přes hranice.

No a co se tu tak jinak děje?

 Před pár týdny tu bylo zemětřesení, před týdnem kousek na sever tornádo a teď jsou ve Wellingtonu záplavy. Jinak nic moc nového.

Furt hlídám děcka.

Venčím psa, což pořád nepatří mezi mé oblíbené činnosti, ale v Island Bay to zas tak hrozné není.

Po delší době jsem vyrazila na výlet.

Podzim na Zélandu.

Úplně nejlepší věc tohoto měsíce je, že jsem objevila obchod, který tady zadara nabízí palety....

...což mohlo vést jen k jedinému....

Konečně jsem si koupila brusku!

Výroba jídelního stolu však musela být pozastavena z důvodu vytrvalého deště.

A proč vyrábím jídelní stůl?

To se dozvíte v příštím vydání.