LSA

Tak po týdnu práce jako LSA = Learning Support Assistant, můžu říct, že to vůbec není tak hrozné, jak jsem myslela. Je to vlastně docela pohoda. Ve třídě máme 9 dětí. 8 kluků a jednu holku. 8 autistů a jeden opožděný vývoj. Ještě před pár dny naprosto děsivá představa. Být s 8 autisty v jedné třídě? To bych radši dělala dvanáctky u pásu. Jednou jsem měsíc hlídala 1 autistu a říkala jsem si, že nikdy více.

Jenže většinou, když řeknu nikdy, tak se to pak stane. Jedno z mých "nikdy" bylo, že bych nikdy nezůstala na Zélandu...

And here I am. Na Zélandu s autisty.

Ale jediný důvod, proč je to tak v pohodě je, že na těch 9 dětí je nás 5 dospělých. Jedna učitelka a 4 LSA. Je to mnohem klidnější než učit zdravé děti. V běžné třídě je až 30 děcek a jedna učitelka, to je prostě o nervy. S autistama to je sice občas divoké, nikdo z nich nemluví, tak se občas prostě nervnou a třeba hned první den mi pětiletý Zaan napařil 3 facky, Dunil mě každý den aspoň jednou kousne nebo škrábne, po Jaydenovi musím utírat ze země chlustance o velikosti kravince (to se nedá popsat, to byste museli vidět), všichni mají plínky, které měním několikrát denně a občas k nám zavítá z vyššího stupně dvacetiletý Cameron, aby si před náma mnul bradavky, ale pořád mám asi tak o 90% méně nervů, než když jsem učila na běžné základce a je to mnohem větší zábava než dělat s miminama.

A navíc nám platí 3 dolary extra za každou posranou plínku, kterou přebalíme. No kdo by to nechtěl dělat!