Tenhle příspěvek už se chystám napsat rok. Před rokem a pár dny jsem přijela zpátky na Zéland po dvou měsících v Česku a chtěla jsem napsat o tom, jak jsem se měla a poděkovat všem za super prázdniny. Nějak to nevyšlo no, tak až teď.
A tak tady to je pěkně od začátku.
První věc, co uděláte, když svoji rodinu rok nevidíte? Jdete střílet.
sestra
tatuš
mamuš
já, já, já
Teta mi upekla 3 různé dorty!
A pak dojel Reuben, tak jsme ho vzali na jeho první hrad v životě. Málem si z toho nadělal.
Rodinná fotka jako důkaz pro imigrační.
Ach, točené pivo bylo. A bylo mi jedno jaké, hlavně že s českým chmelem.
Coloursy jsme dali.
Potkala jsem moji Zélandskou sestru Káťu.
Taťka předvedl Reubenovi své zbraně, haha.
Pak jsme to vzali přes Brno, kde jsem mu ukázala, jak to u nás chodí.
Pak jsem valila dom, abych s našima a segrou vyrazila na dovolenou do Švýcarska. A byla to sranda. (sorry sestři)
Večer.
Ráno.
Selfíčko s tatínkem a stromama.
Matterhorn v celé své kráse.
Po cestě zpátky jsme si ještě v Krumlově zaraftovali. Faajne to bylo.
Pak jsem měla různé obchůzky po kamarádech.
Adlič a Sadlič mi oznámili, že jsou těhotní.
Prďa s Verčou a někteří další už byli o rok dál.
Barnabáš.
Peťčin Viktor.
Pavlina Amálka.
A tady dvě Aničky ještě v bříšku. Člověk na rok odjede a nestačí se divit.
Nejvíc pohoda na chalupě u Pavly.
Pavla mě naučila jak se dělá linoryt a tak jsem si kousek Beskyd odvezla s sebou na Zéland.
Navštívila jsem moje bratrance Filipa a Robina.
Taky jsem si dala noční výšlap na Lysou. Vstala jsem ve 2 v noci, abych byla na vrcholu za úsvitu. Jenže jsem asi ještě spala a místo nafty jsem do auta od našich natankovala benzín. Všechno dobře dopadlo, ale zdrželo mě to a na vrchol jsem dorazila asi o 20 minut později. Ale nevadí, bylo to i tak boží. A ty borůvky....Ty tady takle nerostou (nebo jsem na ně aspoň ještě nenarazila), mají tady jen borůvkové farmy.
A pak jsem jela navštívit mé netěhotné a bezdětné kamarády. 
Melda vychutnávající ranních paprsků na Kvik-techu.
Taky jsem zapila Pavlinu svobodu.
Brácha Honza mě přijel navštívit (a možná přijede příští rok na rok na Zéland, juhuuu).
A úplně nakonec jsem se zúčastnila každoročního rodinného srazu. Je to veselá kopa ta moje rodina.
Bohužel nemám fotky se všema, se kterýma jsem se stihla potkat, ale díky všem za dva super měsíce. Byla to zátěžová zkouška pro moje játra, ale rozhodně se těším až zas dorazím do českých krajin (s největší pravděpodobností Vánoce 2017).
...díky Kači za úžasné připomenutí nej prázdnin s tebou, byl to jeden velký prázdninový mejdan (jen jsi zapomněla na majoránkový večer se sousedy). Už se těšíme na pokračování o vánocích a Silvestru 2016 u Vás na Zélandu. Máma a táta
OdpovědětVymazatNejak jsem prehlidla, zes mi tu psala. Taky se tesim :)
VymazatKurde, si toho stihla za tu chvíli, co jsi tady byla :) Snad se do roka potkáme na Zélandu ;)
OdpovědětVymazatNo to tady doufam :) trenuj si psani na klavesnici a klikani.
VymazatNo jo, někdy to tak fakt je. Nejlepší je, když se člověk ohlédne a vidí, že třeba jedno sjednání schůzky změnilo život a celkově řád lidského života. Teda toho mého myslím, samozřejmě. :) Je zajímavé to sledovat, skutečně. A určitě takové ohlédnutí doporučuji každému. :) Stojí to za to. ;-)
OdpovědětVymazatVšechno začíná malým posunem. Pokud chce člověk v životě něco změnit, musí začít. A dělat hned velké kroky není nic jednoduchého. Pět malých ale může být ve výsledku více, jak jeden pořádný. Tak to zkuste třeba s hromaděním úspor. Při nákupu lze využít slevový kupon a odložit si zbylé peníze bokem. Po nějakém čase jich bude více :).
OdpovědětVymazatNajednou je z toho jen „tehdy a dnes“ a člověk si vybaví spíš pocity než konkrétní dny. 😊 Zéland mi vždycky přišel jako místo, kde se člověk trochu zpomalí a začne víc vnímat přírodu, práci i obyčejné momenty. A i když je to krásná zkušenost, často je to taky pořádná dřina a zkouška odolnosti, která člověka posune dál. V takových chvílích se hodí mít po ruce spolehlivé outdoor vybavení, které dodá jistotu i v náročnějších podmínkách. 👍
OdpovědětVymazat