Už je to tady!

Zítra jedu na jižák! 

Nejprve 3 hodiny na trajektu, tak doufám, že nebudu blejt a pak se vylodíme a pak vůbec nevím. Všecko to naplánoval Michal, tak to bude určitě boží. 

Včera poslední úklid v tomto roce a bonus k tomu.

Udělala jsem salát s řízkama. 

Upekla jsem svoji první vánočku. 

A co jsem dostala od Santy?...Někteří si možná pamatujete dárek od Irské rodiny ...

Zélandský dárek ho přebil!

 Workshop na vyřezávání kosti! 

Nechápu. Nechápu, že něco takového existuje a nechápu proč zrovna já.

Vypadám snad na to, že chci dloubat do kosti? Nebo, že si chci z kosti vyrobit přívěšek na krk? 

80 doláčů za to dali...

No ale půjdu tam že, takže pokud je tady zájemce na módní doplněk tohoto typu, hlaste se.

Na českém večírku jsme měli secret Santu a tam jsem si vylosovala ježka v kleci, což jsem ocenila mnohem víc a navíc jsem ho i dostala z klece, takže další záhada mého života vyřešena.

Od Zuzky s Ondrou jsem dostala NZ stajl perníčky.

Třikrát týdně chodím na logopedická cvičení s Theou, sousedovic čtyřletou dcerou a od té jsem dostala homemade osvěžovač vzduchu. Prý to mám na cestování do auta, až mi to tam začne smrdět.

A taky jsem dostala poukaz do Kathmandu, což je místní outdoor shop, od mojí awesome rodiny. 

A já říkám DÍKY!

Ve čtvrtek byl konec školního roku a tak se celá škola sešla a loučila se s těma, co jdou na intermediate school (základku tady končí, když je jim 11, jdou na intermediate school na dva roky a pak teprve na střední) a s některými učiteli, kteří na škole končí. Přála bych vám to vidět, brečeli všichni! Bylo několik proslovů a každý u toho svého proslovu brečel a brečeli holky i kluci, co odcházejí a děcka, co zůstávají brečeli, protože ti starší odcházejí. Prostě mazec. Ale musím říct, že lepší proslovy jsem neslyšela.

Jeden proslov byl taky v maorštině, tak tady je malá ukázka. Vypla jsem to chvilku předtím než se borec rozbrečel.

A na závěr byla dětská Haka.

Tak vám všem přeju Ngā mihi o te Kirihimete me Te Tau Hou!
A po Novém roce napíšu report z cest.
Bye bye.

Nesnáším vymýšlet názvy příspěvků

Tak už mám matraci. Trochu velká, ale to se napraví.

Včera jsem bejbysitovala. Nick s Belindou si vyrazili a nám na večeři objednali pizzu. S touhle skvadrou jsem šli pizzu vyzvednout. Kraťasy a sněhule, malý Manu Chao a Petra v převleku Munchkina z Čaroděje ze země Oz. 

Děcka tady vůbec furt chodí v nějakých převlecích, je to tu princezna na každém kroku. A když se jim nechce oblíkat třeba do obchodu, tak jdou normálně v pyžamu a v županu. Samozřejmě boso (u nás už by se šeptalo něco o sociálce).

No a po večeři jsme koukli na Harryho Pottera, zahráli si na Čipa a Dejla (mají tu plnou bombu s heliem ještě z Petřiné oslavy) a good night. Nejlepší práce na světě.

Tohle dostala Petra k narozkám. Dost tak stylovka.

A abych se vrátila ještě k tomu oblečení, co tu nosí, tak největším hitem tady jsou onesie.

Plyšové oblečky, které nejsou jen na doma a rozhodně neuchvátily jen děti. Na ulici potkáte dospělého krokodýla nebo třeba klokana. Pikachu je taky dost oblíbené.

Jinak vánoce jsou tady v plném proudu.

Stromky se tu zdobí většinou 3 týdny před vánocemi. 

 Chudák stromek, byl docela pěkný když ho přivezli a než na něho připnuli motýly(???).

No a na závěr selfie s patykem.

Mám svoji pošteeel!!! (pár zasvěcených jistě rozumí)

Tentokrát žádné komplikace, dokonce mi dala Belinda volno, takže jsem to stihla rychleji.

Teď už jen matrace a závěsy a příští neděli můžem vyrazit.

Čtyřikrát měř, jednou řež

V pondělí ráno jsem naběhla k sousedovi pro nářadí, že se pustím do té postele. 

Začala jsem v 11 dopoledne a říkala jsem si, že kolem afternoon tea (rozuměj odpolední svačina) to bude hotové. Prdlačky. 

První zádrhel přišel hned ze startu, když jsem se snažila vymontovat sedačky z auta.

Nejdříve jsem neměla správný klíč, pak jsem ho sehnala od druhého souseda, jenže mi chyběly svaly. Tak jsem povolala prvního souseda, jenže ty šrouby byly tak utažené, že ani s pomocí vrtačky to nešlo a po skoro dvou hodinách drbaček jsem auto odvezla do servisu. V prvním servisu mi řekli, že mají čas až 19.prosince. V druhém mi řekli, že zrovna nemají čas, ať tam auto nechám, a že tak do hodiny, hodiny a půl mi zavolají až to bude. No tak ok teda. Ale pro jistotu jsem chtěla, ať mi dají potvrzení, že tam auto i s klíčema nechávám. Týpek na mě čuměl, že co to jako po něm chcu, že jsme na Zélandu, a že tady si lidi věří. No jo kámo, ale já jsem z Evropy a třetí auto už si tady kupovat fakt nechci.

Tak jsem šla 10 minut pěšo domů, zavřu za sebou vrata a přijde sms, že už to je hotové. Really?

Tak jsem šla zas zpátky, zaplatila jsem tomu vydřiduchovi 25 dolarů a hurá dom začít konečně řezat a vrtat. 

Jenže...jen jsem si vše vyměřila, tak přišel soused, že potřebuje vrátit prodlužovačku, že jde posekat trávu. Super... Belinda s Nickem žádnou dlouhou prodlužku nemají.

Takže místo kotoučvé pily, pěkně postaru ručně.

Trvalo mi to jak hladovému sraní. 

Pila nebyla moc ostrá, ale taky hlavně proto, že jsem i přes dvojité měření měla všechny hranoly o dva cm delší, takže mi nezbylo než všechno řezat znova. Ještěže nebyly kratší...

Moje celodenní práce.

Jestli se vám to zdá křivé, tak se vám to nezdá.

Pokračování příště...

Už jen dva týdny do začátku prázdnin!

Minulou sobotu mě přijel navštívit Palmerston boy Klajbič, tak jsem ho vytáhla do místních kopců.

Na více fotek se podívejte tady.

 S mýma českýma kámošema jsem vyrazila na pivo. Na podmíráky si stěžovat nemůžu no...

Za dva týdny mi začíná měsíc volna, takže zase budu bydlet v autě. Spát ale měsíc na sklopených sedačkách je vopruz, takže jsem se rozhodla, postavit si autopostel. 

Nakreslila jsem si plánek.

Nakoupila dřevo.

A v pondělí mi soused půjčí vrtačku a pilu, tak se ukáže!

Dort

Více lidí se mě ptalo, jak se dělá ten dort, tak to sem napíšu komplet s celým receptem. Recept je tety (díky za hodiny konzultací!).

Těsto:

Na dortovou formu 24cm potřebujete 8 vajíček.

Oddělíte bílky a vyšleháte sníh. Musí být pořádné tuhý a pak do něho postupně zašleháte 8 lžic cukru (moučka). Po cukru zašleháte všechny žloutky jeden po druhém, ale bacha! Dejte si fakt na čas, jeden žloutek zašlehávejte cca 10-15 sekund a teprve pak další. Když to uděláte moc rychle, tak to těsto pak bude moc upláclé. Nakonec zašlehat 8 lžic polohrubé mouky s asi půlkou lžičky prášku do pečiva. Pokud chcete kakaové těsto, tak nahradíte 2 lžíce mouky, dvěma lžícemi kakaa.

Dáte do formy vysypané moukou nebo vyložené pečícím papírem a pečete prvních 15 minut na 175° a pak ještě cca 50 minut na 150°.

Těsto nechat nejlíp do druhého dne - líp se krájí. Já to krájím nití, nožem si neznačím, kde to chci ukrojit, obtočím kolem dortu nit a pak jen zatáhnu a je to. Tohle těsto jsem překrojila na 3 části.

Krém:

Dělala jsem karamelový. Jenže udělat karamel je pěkná drbačka. Zní to jednoduše - nechat zkaramelizovat 200 g cukru a zalít 250 ml šlehačky, ale trvalo to víc než hodinu, zničila jsem si tričko a popálila ruce. Takže karamel never more. Myslím, že to půjde v pohodě s karamelovým salkem, které zašleháte do 300g másla. Uvaříte půlku pudinku, nejlíp karamelový, a taky zašleháte do másla. Pozor! Vše musí mít stejnou pokojovou teplotu, jinak se to zdrcne.

Postup:

Každý plát dortu jsem trochu natřela marmeládou a na to jsem dala vrstvu krému. Vrch  a boky dortu je taky potřeba potřít, aby na tom držely ty bonbóny. Nejdřív jsem přilepila ty čokoládové tyčinky po obvodu. Pak jsem do těsta zapíchla dvě špejle a dort zasypala bonbónama. Ty čokoládové Maltesers jsem zapalovačem trochu roztavila a lepila k sobě a na tu špejli. U nás půjdou ale asi těžko sehnat. M&m's jsem ke špejli lepila tím krémem a drželo to dost dobře. Pak jsem jen nasadila sáčky na ty špejle. 

Pretty easy, ale zabere to dost času.

Everything is awesoooome

1. Belinda zařídila neomezený internet! Yeeees!

2. Joe řekl Belindě, že jsem ta nejlepší aupair jakou kdy měli. Yeeees!

3. Dort se mi povedl. Yeeees!

Přišla i víla.

Na víkend jsem odmítla všechny pracovní (uklízecí) nabídky a konečně jsem se po delší době vydala prozkoumat další část Zélandu. Na fotky se podívejte tady. Nemůžu teď moc stahovat ani nahrávat, moje adoptivní rodina nemá neomezený internet (!) a už před pár dny jsme dosáhli limitu, takže musím čekat až do 2. prosince...Jako za starých dobrých (?) časů...

Minulý týden jsem udělala desert a moc se mi nepoved, prej vypadal jako zvratky.

Zítra má Petra a Joe narozky, tak se chystám upéct dort a napravit si reputaci.

Pokud se to povede, tak by měl vypadat nějak takhle:

Na závěr uvedu dvě hlášky, které dneska Petra prohlásila, a při kterých jsem chtěla být neviditelná.

Každou středu chodíme na plavání.

Dneska jsme výjimečně přijely na bazén dřív, takže jsme čekaly v kruhu ostatních rodičů, až začne hodina. Tak si tak s ostatníma kecáme, když v tom na sebe Petra upoutala pozornost všech svým hlasitým "Hey, hey, I just farted!" (Hej, hej, právě jsem si prdla!)

Jsem si jista, že příště přijedem zase pozdě.

Po plavání, když se převlíkala, tak jí spadly kalhotky do vody, tak jsem jí dala jen sukni, ať není v mokrém. Sednem do auta, bylo vedro, tak si Petra otevřela okno dokořán a pěkně nahlas, aby to nikdo nepřeslechl zavolala: "Everyone can see my vagina."

Konec příběhu.

Vítr vítr vítr

Když jsem sem jela, tak jsem si myslela, že počasí tady bude podobné jako v Irsku, tzn. déšť se střídá se sluncem minimálně 10x denně. Když jsme v zimě přijeli, tak pršelo dost, ale prý to byla jedna z nejdeštivějších zim za poslední dobu. Teď ve Wellingtonu je většinu času slunečno, ale ten vítr...

To si tak přijedete na pláž autem, chcete vystoupit, vítr vám vyrve dveře z ruky, vystoupíte a s námahou ty dveře zavřete, uděláte několik kroků, dostanete pár dávek písku do očí, naserete se a zase se radši vrátíte do auta.

Takhle tady fučí skoro pořád.

Takže pravidlo pro holky č.1: Bez gumičky ven nelez!

Nechcete za mnou někdo přiletět?

Weekend

V pátek jsem se byla podívat v české škole. Schází se tam kolem 10 dětí na hodinu týdně a učí se pořádně česky. Možná se do toho trochu logopedicky zapojím. 

Potom jsem se sešla s pár Čechama, kteří tady už nějakou dobu pracují. Jsou to dva páry, a aby se to nepletlo, tak se jmenují stejně - Marcela a Honza. Marcela z Třince a Honza z Karviné jsou tady prakticky moji sousedi, tak je to tu teď take fajne.

Jeden z Honzů se barmana zeptal, jestli má na čepu nějaké místní Wellingtonské pivo. Měl jich hned 8 a všechny je donesl ochutnat.

V sobotu byl zase school fair, ale na jiné škole, tak jsem byla okouknout konkurenci. Náš byl lepší.

Tati čekuj video, líbilo by se ti tam.

Odpoledne jsem potkala tančícího pštrosa.

A večer grilovačka u sousedů. Byla zrovna noc ohňostrojů. Na Zélandu jsou ohňostroje zakázané. Jsou povolené jen jednou ročně v listopadu. Připomínají si tak nepovedený atentát Guy Fawkse, který chtěl odpálit Krále Jakuba I. a členy parlamentu ve Westminsterkém paláci roku 1605.

Tohel je podobizna Guy Fawkse.

Dnešní svačina. Kokosy jsou boží. 

Tady je navíc prodávají už naříznuté, takže žádné nervy při pokusu dostat se dovnitř.