Znáte feijou? Ovoce, které se tu pěstuje ve velkém a zrovna je jeho sezóna. Prý se moc nevyváží, protože dlouho nevydrží. Podle wikipedie bývá chuť přirovnávána k jahodám nebo ananasu. No...jako vůbec, chutná to prostě jako feijoa (čti fidžoja).
Pořád chodím uklízet k pár rodinám. Obecně se dá říct, že čím více peněz, tím větší bordel. Tenhle poklad získáte po zametení dvou místností.
Nesmím tam vysávat, aby se neodřela dřevěná podlaha. Tak nevím no...myslím, že mezi obalama od nanuku a másla! by pár škrábanců celkem shořelo.
Vzala jsem děcka na piknik, ale protože klasicky fučelo, tak jsme hodovali v autě, které má stále limuzínový interiér, prostřední sedačky jsou vytažené.
Celkově auto využívám k různým účelům.
Taky je tady učím pít opravdický pilsner. Každý pivovar tady má ve své nabídce pivo plzeňského typu, ale tomu našemu se to neblíží ani omylem.
A když už jsme u toho piva, tak mám další důležitý poznatek: nealko pivo tady neexistuje. Né, že by mi tady nějak zásadně chybělo, ale když máte auto, tak by se Birell občas šikl. Naposled když jsem si naivně objednala nealko pivo, tak mi donesli limonádu s příchutí lékořice. Což je fakt na pendrek.
Místo Birella tady doporučují v podstatě takového slabšího Klasika s příchutí zázvoru.
Po sedmi měsících jsem se zase podívala do Aucklandu...
...poznala tam Reubenovu rodinu...
...upekla jim koláč...
...a nějakým nedopatřením se zúčastnila párty s tématem "Hra o trůny".
Nechtělo se mi utrácet za půjčení kostýmu, tak jsem koupila v sekáči dvě prostěradla a ušila si svoje první šaty. Ručně bez šicího stroje - poprvé a naposled. Ale vydržely v celku celou noc, na což jsem patřičně hrdá.
