pondělí 25. srpna 2014

New car

Naše plány, jak tady v pohodě vydržíme bez auta vzaly za své už dávno. Ale, že budem mít nakonec každý svoje auto, to jsem nečekala vůbec.
Ale jakožto professional nanny prostě auto potřebuju, tak jsem si rovnou koupila sedmimístné.

Můžu vozit rovnou celou školku nebo dělat taxikáře :)


Na cestování jako dělané...o víkendu vyrážíme na hory!

P.S. Jak vidíte foťák to přežil! Ale mobil to nedal...

sobota 23. srpna 2014

Perfect Saturday

Dneska jsme se vypravili na východní pobřeží k pláži Karekare.
Nejdřív jsme se prošli džunglí...





Po cestě k pláži jsme museli i sejmout obuv...

 ...kterou jsme nenasadili dalších pár kilometrů, protože jsme narazili na písečné duny! 


Toho ptáka bych asi nechtěla potkat.






Lachtani!

Jestli nevíte jak rozeznat lachtana od tuleně, tak tuleni  na rozdíl od lachtanů nemají uši a pravděpodobně žijí jen na severní polokouli.


Krásné že? Jsem se neudržela a vykoupala jsem se! 
Ani jsem si nestihla sundat bundu a foťák z krku...
Chtěla jsem to přebrodit, abych si to nemusela obcházet. Zdálo se mi to trochu hlubší, tak jsem si sundala kalhoty, což mi bylo hodně platné, když tam bylo vody po prsa. A stačil mi k tomu jediný krok, abych to zjistila...
Foťák suším, snad to přežil.




čtvrtek 21. srpna 2014

Kde je velký vůz?

Za těch pár týdnů na Zélandu, jsem učinila pár objevů. 

To, že tady v noci není vidět Velký vůz, je zcela logické. Nikdy mě to ale nenapadlo. Mají tady prostě jinačí souhvězdí.

A vzhledem k tomu, že máme takové velké okno v pokoji a já tady teď trávím dost času, jsem přišla na další "wow" věc. Slunce je v poledne na severní straně! Takže pokud tady sháníte prosluněný byt, tak rozhodně ne s okny na jih.

Taky se tady prý vír vody ve výlevce točí na opačnou stranu než u nás, ale to jsem ještě nezkoumala.

Dneska jsem objevila, že v tom pralese, co máme za barákem, žijou papoušci. Běžím, běžím a najednou přede mnou vzlítnou dva přesně takoví...

pondělí 18. srpna 2014

Bin ich ein Deutscher?

Máme nového spolubydlu...Instalatér, jmenuje se Cory a je to Kiwi (tak se říká Novozélanďanům). 
Při seznamování proběhl klasický rozhovor:
Cory: Odkud jste?
My: Z Česka.
Cory: What?
My: To je vedle Něměcka.
Cory: Aaa, to vím, kde je. Takže vy mluvíte německy jo? A musíte se u vás v Německu učit anglicky?
Co k tomu dodat...

V sobotu jsme se rozhodli prozkoumat jižní část Aucklandu a podívat do parku Ambury.
To jsou jiné trasy na běhání co? (Přidala jsem se k jedné běžecké skupině a další sobotu sem asi pojedu běhat taky - 13,5km)



Skupina ptáků, co vypadají jako mini tučňáčci.

Večer jsme místo k Bramovi vyrazili na noční market do Pakurangy (hodně názvů ulic a míst je v Maorštině a zní dost pošahaně: Papakura, Pupuke, Papatoetoe, Ngapipi, Kakariki...). Je to každou sobotu večer v podzemních garážích a lidi se tam jezdí levně najíst. Spousta stánků s asijským jídlem, hodně tam frčí chobotnice napíchnuté na špejli a osmažené, stánky se zmrzlinou a různýma dalšíma dobrotama za celkem dobré ceny.

Já, čínské hůlky, Bram a Jae.

V neděli pořádala Aucklandská symfonie koncert zadarmo, měli hrát skladby z filmů jako Star Wars apod., takže jsme nastartovali naše Lucino a odfrčeli směr centrum, kde jsme půl hodiny jezdili jako ...... dokolečka a snažili se zaparkovat. Místo jsme našli až dva kilometry od budovy, kde byl koncert, takže jsme tam dorazili pozdě a už bylo plno. Tak jsme se aspoň prošli parkem, kde je mimo jiné asi 5 fotbalových a několik rugbyových hřišť vedle sebe. Všechna fotbalová hřiště byla obsazena, vypadalo to na univerzitní matche a hráli kluci i holky dohromady. Fakt super, doufám, že to někdy dorazí i k nám, ty univerzitní sportovní týmy.

 No a večer promítání u Bryce. Tentokrát 3 filmy na poctu Robina Williamse.
Tu promítačku musím mít!

Jak už jsem psala, začala jsem zase běhat...no a jednou si tak vyběhnu z domu, běžím asi tak 10 minut a najednou jsem v pralese...
Dneska jsem tam vzala Michala na procházku. Ta "palma" je kapradí...

Výhoda bydlení na kopci? Výhled.

No a to nejlepší nakonec...Mám práci! Sice je to jen na 3 týdny, ale aspoň něco. Budu hlídat dvě holky, jedna má 4 roky a druhá 20 měsíců, 47 hodin týdně, takže si i dost vydělám. A hlavně budu mít referenci od NZ rodiny. Je to až od příštího pátku a ještě jsem je neviděla, tak doufám, že se do té doby nic nepoto.


pátek 15. srpna 2014

Co tady celé dny dělám...


Dny tady letí jeden za druhým hrozně rychle. Ráno vstanu, hledám na netu inzeráty "Nanny wanted", uvařím oběd, pouklízím (vysávám dost často kvůli těm psům a taky se tady chodí v botách), občas zajdu do knihovny...
promítají tam zápasy

...běhání jsem teď zanedbávala, ale už to napravuju, zajdu se projít na pláž,




no a pak už je večer, což poznám i se zavázanýma očima podle toho, že mi začíná mrznout špička nosu, tak se navléknu, a zalezu pod peřinu. Jednou za dva týdny se rozšoupnu a dám si jedno pivo, co je zrovna v akci.

Ještě občas rozvěsím v místních obchoďácích inzerát "Nanny available". Včera se mi ozvala nějaká Claire, že viděla můj inzerát, tak jsme ve stádiu jednání. Chce sice hlídání jen na 10 hodin týdně (2x 5 hodin dopoledne), ale zaplatilo by mi to pravděpodobně nájem a jídlo, což je za  40 hodin měsíčně docela spoko ne? K tomu by se dalo najít ještě další hlídání a nevedlo by se mi vůbec špatně :) Tak držte palce.

pondělí 11. srpna 2014

První měsíc za náma

Slíbila jsem fotku auta, tak tady je...bourák co? 
Aspoň nám ho nikdo neukradne.


V sobotu jsem byla na kurzu první pomoci, který jako nanny musím mít. 8 hodin nejrůznějších zranění a šílených situací, které se dítěti můžou stát. Prosím vás, hlavně nedávejte dítěti jídlo do auta. Dítě se totiž dusí úplně potichu a vy když řídíte, tak ho nevidíte. Pokud se popálíte, tak dát pod tekoucí vodu studenou, ale ne ledovou, na 20 minut. Čas kratší než 10 minut nemá vůbec význam. No a pak pokrýt (ne omotat!) potravinovou folií. Je toho spousta, tak kdybyste potřebovali (třeba si zapíchli tyč do stehna), tak dejte vědět, poradím.

Jinak už jsme se přestěhovali...tohle je náš nový house.

Jo, tak se jmenuje naše paní domácí, nám poskytla postel, skříně a gauč, tak nemusíme utrácet za nábytek. Bydlí tu s náma ještě její syn Jack - kadeřník a neteř Rachel, ta dělá ve sportu. Jo je řeznice.

Dáváme si to tady dokupy...

Ranní výhled z postele...Spoko co?
Na fotce to není vidět, ale vzadu je vidět moře.

Pokoj je v pohodě, ale nestěžovala bych si, kdyby tu bylo topení. Dvoje ponožky, podvlíkačky, dlouhé kalhoty na spaní, tričko, mikina s kapucí a šála je tady mojí standardní noční výbavou. Ale je to tu levné...

Tohle jsou taky naši spolubydlící...


3 velcí psi, kteří bydlí v kuchyni! Dovedete si představit tu vůni. Ale je to tu levné...


 Interiér domu by mohl být klidně použit na natáčení hororu...divné tapety, divné místnosti...






Ale je to tu levné :D

V neděli jsme konečně vyrazili na první výlet.




Pokud tady chcete jit do přírody, tak si před vstupem musíte vždycky nejprve očistit boty a vydenzifikovat.








No a tu práci jsem nedostala. Vybrali si nanny, která má zkušenost s batolaty. 
Potřebuju sehnat nějaké mimino, abych si natrénovala přebalování plínek.