pondělí 17. dubna 2017

Víkend v luftu



Čtvrtletní prázdniny a hned dva týdny!
Je to smutné, ale prázdniny jsou na moji práci to nejlepší. Žádné příkazy od té pipiny, co si hraje na generála ve škole. Yes!

A tak jsme nelenili a vyrazili do Aucklandu na oslavu 40. narozenin Reubenova bratrance Jesseho.
Po cestě jsme zdokumentovali zaplavená pole. Měli jsme tu hned dva tajfuny za sebou a tak tu máme trochu mokro.

Jesse pracuje pro Warner Brothers Pictures a náplní jeho práce je sledovat filmy 8 hodin denně. A kdyz má volno, tak si klidně dá dalšího filmáka. Viděl fakt snad všecko a samozřejmě to byl on, kdo nás dotáhl na filmový maraton (24 hodin v kině). My jsme tam teď byli dva roky po sobě, on už tam byl 15x. Asi není těžké uhodnout, že má filmy docela rád. No a tak na své 40. narozeniny si pronajal celé kino (taového krásné staré) na jedno sobotní odpoledne a promítal 3 filmy, které chtěl vždycky vidět na plátně.

Prvním filmem byl Pepek námořník z roku 1980 s Robinem Williamsem v hlavní roli. Pak Bratři Bluesovi a nakonec Ohnivá sedla. Všecko docela crazy filmy, ale dost cool v kině.

Přespali jsme u Reubenovy segry Carmel, která nebyla doma, ale nechala nám klíče. Moc jsem se tam netěšila, mají tam vřdycky děsný bordel, ale bylo to zadara a aspoň jsem to mohla zdokumentovat.
 Barák je to obří a v docela hustém místě nedaleko od centra v takové osadě v buši. Normálně stojí pronájem bytu kolem 600$ za týden a oni mají celý barák za 200, protože to je barák od Reubenovy kmotry.
Tohle je příjezdová cesta
A všude dookola se skrývají další domy.
Kuchyň byla tentokrát docela uklizena. Uklizena ale neznamená čistá. Boty jsem si radši sundala jen do postele.
 
Tohle je obyvák. Mike (manžel od Carmel) má pořád vyrábí osvětlení s různými efekty nebo různé vychytávky. Například vyrobil zařízení, aby se zbavil cizích koček, které jim lezly do domu přes dveře pro jejich kočky. To zařízení nějak rozpoznalo cizí kočky, a když se přiblížili ke dveřím, tak to na ně začala stříkat voda.
Svoji dílnu si zařídil v obýváku a tak je polovina obýváku zavalena různýma součástkama, kablema, nefunkčníma tiskárnama a vším možným.
 Oproti minule, byla jejich ložnice docela uklizena. Tohle bylo poprvé, co jsem viděla, jaký tam vlastně mají koberec.
A co se nevleze jinam, se šoupne do pokoje pro hosty (naštěstí mají 3 a v jednom je jenom postel a skříň, tak se tam dá vyspat).
 
Garáž je na tom podobně jako pokoj pro hosty, jen trochu víc odpadků.
 Příště radši přespím v autě asi. 
Chudák kmotra jak viděla tu spoušť, tak prý začala přemýšlet, že by ten barák radši prodala. Steven, 

Druhý den jsme jeli na výlet na pláž Piha. Krásná že?
Reuben se z celé té krásy zapomněl podívat do zpětného zrcátka a nacouval to do auta za náma.
 
Pojištění máme a spoluúčast by normálně byla 400$, ale protože Reuben nema full řidičák, tak to bude krásně využitých 800$.
Mají tady 3 stupně řidičáků. 
První je Learners (začátečník - i v Česku je označení pro začátečníka "L"). Začít se učit řídit můžete od 16 let. Learners řidičák dostanete jakmile složíte teoretické testy a pak se teprve začnete učit řídit. Nemají tady ale autoškoly jak u nás, řídit vás učí většinou rodiče. Na tento řidičák nemůžete řídit auto sami, vždy tam s vámi musí být někdo a do 20 let je nulová tolerance alkoholu, nad 20 let můžete mít trošičku vypito.
Po 6 měsících, když jste si jisti řízením, můžete požádat o Restricted (omezený) řidičák. Po složení zkoušky z jízdy můžete řídit auto sami, ale jen od 5:00 do 22:00, v noci musíte mít v autě někoho, kdo má full Zélandský řidičák minimálně 2 roky. Převážet můžete jen rodinné příslušníky, anebo s vámi musí být zase někdo, kdo na vás bude dohlížet. Pro alkohol platí stejná pravidla. A pokud jste složili zkoušky v automatu, tak nesmíte řídit manuál.
O Full řidičák si můžete požádat po 18 měsících od obdržení restricted řidičáku nebo 12 měsících pokud si uděláte nějaký speciální kurz řízení a pokud je vám méně než 25 let. Pokud jste starší 25 let, tak si o full řidičák můžete zažádat po 6 nebo 3 měsících. Zase musíte složit zkoušky z jízd a pak už si můžete jezdit sami kdy chcete a převážet koho chcete a dokonce si můžete i víc vypít, ale jen pokud je vám víc jak 20.
No a jak už jsem říkala, Reuben nemá full řidičák, ale jen restricted už víc jak 10 let, protože byl líný si dodělávat další jízdy. Pro pojišťovnu je kdokoliv s restricted řidičákem nezkušeným řidičem, a tak i spoluúčast je vyšší. Až dopíšu tenhle příspěvek, tak Reubenovi hned zabookuju zkoušky na full řidičák.
Za stěračem jsme jim nechali vzkaz s telefonním číslem a valili jsme směr Karekare beach. Byla jsem tam s Mišanem, hned nějak krátce po příjezdu na Zéland. Furt je to tam hezké. Tak jsem si to vyfotila znovu, akorát s horším foťákem. Pro porovnání klikni zde.






sobota 8. dubna 2017

Zazvonil zvonec a studia je konec


Tak jsem si tak pěkně studovala, 3 týdny praxe na základce udělala, letní školu úspěšně dokončila a pak jsem zas ty IELTS nedala, takže zbytek studia se odkládá na příští rok.
A tak mám zas víc času na své projektíky.

Tyhle noční stolky jsem začala někdy v říjnu, kdy jsem dostala hromadu Rimu dřeva (místní strom) od školníka.

Trvalo mi to půl roku, ale konečně jsou hotové!

Zastesklo se mi po tvarohu, který v Hamiltonu není k dostání, tak jsem si ho vyrobila. Není nic jednoduššího. Necháte 2 litry mlíka 2 dny na lince, pak zahřejete v hrnci na asi 50°C, necháte vychladit a pak jen vymačkáte syrovátku. Ze dvou litrů jsem měla asi 200g tvarohu a skoro 2 litry syrovátky.



Od února máme dvě nové spolubydlící. Jedna je doktorka, která nemá auto, což je na Zélandu rarita, a všude běhá. Je docela spoko. Jediná divná věc je, že si každý večer sedne s takovou tou obří sklenicí na víno plnou mlíka a takové sklenice vypije 2, takže tak 600ml mlíka.
Zato druhá spolubyla je podivnost sama. 
Má motorku, dredy, studuje matiku a v pokoji má sbírku plyšáků.
Je bývala anoretička, takže omezená strava byla očekávána, ale skutečnost předčila všechna očekávání. 
Tohle je její každodenní večeře.
Někdy to jí všechno syrové, jindy si to upeče, a pak si to namáčí do kakaového prášku smíchaného se stévií, do majonézy, která má na obalu "97% fat free" a pak ještě do nízkokalorického kečupu. Často sní dva takového talíře nacpané zeleninou, anebo jeden talíř a pak vrchovatou mísu polívky. Nakonec to většinou završí proteinovou tyčinkou.
A protože jí hodně mrkve a dýně, tak je celá oranžová, hlavně obličej a ruce.

Obě dvě mají psy, tak tu máme veselo.
Jack
Hermes

Taky se nám sama zasadila dýně na kompostu a totálně ovládla naši zahradu.
Takhle to vypadalo pár týdnů zpátky.
A teď už je to v polovině zahrady.
Tuhle jsem utrhla moc brzo, je ještě malá, ale máme tam dalších 16 obřích a ještě to vypadá, že porostou další. Spolubydlící už se na ně třepe, v obchodě jsou ještě drahé a ona už pomalu začíná blednout.
Další várka citrónů je na cestě.
Houbová sezóna je v plném proudu a místní park mě pořád zásobuje.
 Minulý týden jsem vyhrála válku se šváby, kterým se zalíbilo u nás v kuchyni.
Nejvíc se jim líbilo v mikrovlnce.
 Tady v regionu Waikato jsou prý švábi všude. Lidi jsou tu na ně zvyklí, mají jima prolezlé baráky a nic s tím nedělají. Naštěstí není těžké se jich zbavit, alespoň na určitou dobu. V obchodech prodávají sprejové bomby, které je zaručeně vyhubí. Asi nebudou nic přírodního, ale v tomhle případě mi to je jedno. Švábi nemají pod mojí střechou místo.

A tohle je účet, který jsem dostala v opravně kol. Takový dědeček je tam opravuje a tohle mi pak dal. Není to boží?

Jinak jsem si našla práci na jedné místní základce. Zase jako asistentka učitele, ale na běžné základce, kde mají pár dětí s opožděným vývojem. Takže přebíhám mezi třema třídama. Moc mě to tam neba. Jedna z těch učitelek, se kterou pracuju nejvíc je moc drsná na můj vkus. Předtím, než začala učit, tak byla v armádě a trochu se jí bojím. Ale platí mě tam o dost víc než v minulé práci a nemusím přebalovat plínky, tak to tam asi vydržím.
Tahle škola i ta škola, kde jsem měla praxi mají děti 40ti různých národností. A to je pak peklo zapamatovat si jejich jména. Třeba  Pepuere, Tiorita, Tzse-yung, Subair, Aarav, Alaiyah a moje oblíbené Vizion a Kredenz. Za poslední měsíc jsem pracovala asi se 120 žákama a asi jen 10 dětí mělo jména, které už jsem někdy slyšela. Třeba jako Lucas nebo Molly. V průměru tady mají ve třídě 30 žáků, z toho maximálně 5 bílých, a ne všichni bílí jsou Zélanďani. Tak nevím, kam se všichni poděli.