pátek 22. ledna 2016

Prázdniny, hrušky, kudlanka a tak

Tak mám za sebou 2 týdny prázdninového programu. Měli jsme tam i starší děcka, dost zajímavé kousky. Například Jake, který nejí nic jiného nez slaninu a mandarinky a mluví jen tak, že každé slovo speluje (hláskuje). Neřekne bacon (slanina), ale bí ej sí ou en. Dost střela s ním komunikovat.
Pak tam byl dvoumetrový, 21 letý Matthew, který si celý den nesedne, chodí po zahradě tam a zpátky a když tě uvidí, tak volá Hello Mrs., Good afternoon Mrs. a přiběhne ti podat ruku.
14 letá Paris s Touretteovým syndromem, která celý den vykřikuje náhodná slova, která někde slyšela, třeba "RED SAUSAGE" (párek), "CHANGE YOUR UNDIES"(vyměň si kalhotky), "CHIPS WITH TOMATO SOUCE" (hranolky s kečupem), "SHUT UP" (drž hubu).
No a pak je pecka, když se potká Mathew s Paris. On jí podí ruku, řekne "Hello Mrs.", ona mu odpoví "Chewing gum" a každý si jde po svém.
Taky jsme tam měli toho Rusa, co škrábe a kouše, tak mi dával sadu.

Taky jsem musela přebalovat plínku 17 letému klukovi. Je to docela husté, asi radši zůstanu s těma malýma děckama.

Na zahradě máme hrušeň, tak to musíme sklidit, ještě než se odstěhujem. Asi z nich udělám povidla nebo tak.


Hamilton je dost nudné město, ale stačí se posunout autem o 30 minut dál a už si to šlapete pěkně po kopečkách mezi ovcema.






I když i ve městě je to docela džungle. Tohle je přístupová cesta k baráku, kde teď bydlíme. Je ho tam kousek vidět.

A taky máme nové domácí zvířátko, baby kudlanku. Toulá se nám po kuchyni už týden.
Jsem si teď vygooglila něco o kudlankách a tohle jsem našla: U kudlanek se vyskytuje manželský kanibalismus. To znamená, že samička po páření sežere samečka. Centrum řídící rozmnožování je podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává, naopak, probíhá ještě vytrvaleji.



čtvrtek 7. ledna 2016

2016

Ty vole, nechápu jak se to stalo. Ještě před chvilou frčely tyhle brýle a vono už  je to 16 let.
Stále častěji říkám věty typu "To bylo před 15/20 lety."
Vlasy už mi šediví...
Zrak slábne...
A oni mi tu furt ne a ne prodat pivo bez občanky! Před Vánocema jsem kupovala víno a musela jsem ho potupně vrátit, protože můj pas mělo imigrační. Ani do některých hospod mě tu nepustí bez dokladu.
Mládež to tu nemá jednoduché.

Jinak Kiwi Vánoce v pohodě. Dojeli jsme do Aucklandu.
A protože u  Rubičových rodičů už byla zabydlená jeho ségra z Austrálie, aji s manželem a dětma, tak nás dali k sousedům, kteří odjeli na Vánoce do Vegas. 
A tak nebylo to tam špatne.

Tohle je ta plastelína, jak jsem tu na ni minule dávala recept.

Tohle je ta deka, co jsem ušila Reubenově neteři.


A tohle je ta neteř. 
Má víc vlasů než Reuben haha.

Vánoční véča.

Zelenina na Vánoce...kdo to kdy viděl.

Tohle je Mike. Přítel od jedné ze sester, kterým jdeme na svatbu v únoru.
Takhle se směje úplně pořád.

Tradiční rodinné setkání v parku. Sešlo se kolem 50 lidí. Pamatuju si asi tak 3.

Jo a upekla jsem svoji první velkou vánočku. Je schválně vyfocena z vrchu. 
Něco se pokazilo a stala se z ní tak trochu placka. Z boku má asi jen 3 cm.

Nikdy jsem moc neměla ráda Santu, ale letos si u mě docela polepšil.
Nejlepší dárek!

Tak jsem to hned rozjela.
Měla bych si pořídit nebo postavit ponk

A výsledek: kompost.
Výrobní cena $0.

Taky jsme vyrazili na výlet do Wellingtonu.

Připomenuli si staré dobré časy s Paulem.

A koupili si nový obraz, hh.

Po cestě zastavili na Huka Falls.

A taky na strom Totara, starý 1800 let.

Mt. Ruapehu jsem viděla už hodněkrát, ale pokaždé je to wooow.
Jednoho dne ji zdolám. (Možná už jsem to tu říkala, ale jednoho dne! Fakt!)

Na Silvestra jsme to zakempili u řeky a udělali si párty s krysou.

Od Nového roku se počasí posralo a furt leje. Dneska jsem tu zažila i první bouřku. Ty tu nejsou moc časté, takže baráky nemají hromosvod a dohromady s faktem, že je to většina baráků postavena z papundekelu, je bouřka na Zélandu docela dobrodrůžo.
Paulovi ve Wellingtonu dneska vítr a děšť vybil okno.

No a tak si tu žijem.