Tak už tu máme zase podzim.
Měla jsem teď dva týdny prázdniny. Mají tady ve školách vždycky 2 týdny volno mezi každým čtvrtletím. Tak jsem si plánovala, jak vyrazím zase na hory a přespím zas někde na horské chatě, a jak to bude super, no a prd. Ve středu před prázdninama si tak doma pěkně šiju, nadávám na jehly, co jsem koupila v akci, a které se postupně všechny zlomily, a pak jsem na jednu z nich šlápla. Vytáhnu jehlu z nohy a jehly je jenom půlka. Tak si říkám, že to bude asi jedna z těch zlomených, a že asi bude něco na tom, když si Reuben stěžuje na všudypřítomné jehly. A tak si šiju dál asi dalších 30 minut a pak vstanu a ty jo, nějak mi moc nejde chodit. Ale tak přece jenom jsem stoupla na zlomenou jehnu a ta byla asi cenťák hluboko, tak asi není nic divného, že to bolí.
Druhý den furt stejné, v práci se mě každý ptal, co se mi stalo "Ále nic, jen jsem jsem šlápla na jehlu, to bude v pohodě." Třetí den kulhám ještě víc, ale tak to je asi proto, že už mě z toho kulhání bolí celá noha. Logicky.
No v něděli už se mi prsty u noh nedotýkaly země, jak byla noha napuchlá, tak jdu do nemocnice. Hned na recepci zaplatím 78 dolarů, což je asi 1300kč, počkám si 2,5 hodiny na doktora, doktor mi řekne, že v tom je infekce (tak ne asi), napíše mi antibiotika (další 3 kila), a že prý jestli to nebude lepší ve středu, tak ať dojdu zpátky, že mi zrentgenujou nohu. Do středy to bylo lepší, už to nebylo napuchlé ani tak moc červené, ale chodit furt moc nešlo. To už mi to začalo být dost divné. Že bych stoupla na celou jehlu a ta se mi v noze zlomila? Néé, to je moc psycho, že bych měla v noze půl jehly už týden a nevěla o tom. A tak počkám, až je venku tma, zhasnu, posvítím si baterkou přes nohu a ty vole! Jehla jak kráva. Tak si to dokulhám zpátky do nemocnice, zaplatím 42 doláčů (když přijdete podruhé se stejným problémem, tak dostanete slevu a to se vyplatí), dalších 30 za rentgen, počkám si hodinu a půl na doktora, který mi oznámí, že mám v noze jehlu, a že mi ji vyndá.
Ta čára, to je ta jehla.
Ještě než mi píchl dvě injekce do chodila na umrtvení, tak mě poprosil, ať ho nekopnu, že to bude bolet. No omg, bylo to asi tak 20x horší než stoupnout na jehlu, ale furt jsem se ještě smála, bo mi to přislo celé vtipné ta situace. Navíc vedle na ošetřovně byl týpek, co šlápl na hřebík. Pak se ale doktor, mimochodem velice mladý Ind, který vypadal, že zrovna odstátnicoval, radil s druhým mladým Indem, kde že to má říznout, aby tu jehlu vytáhl. Stáli tam nad tím rentgenem a mojí nohou asi pět minut a to už jsem se tak moc nesmála. Nakreslil mi fixem na nohu kam řízne a mě bylo divné, že necítím prsty u noh, ale to místo, které si označil, cítím až moc. Prý kdyby to furt bolelo, tak mu mám říct a on mi dá další injekci. Jeeenže, borec začal řezat a mě se bolestí orosilo čelo, tak mu říkám "Aaaaau, to bolí." a borec "Jo? Bolí to?" a řeže si klidně dál, a tak jsem cítila všechno, jak tu jehlu vytahoval a pak ránu zašíval (3 stehy). Když skončil, tak mi jehlu s širokým vítězným úsměvem ukázal, a že prej si ji můžu nechat. To víš, že jo, ještě bych na ni znovu šlápla.
Psycho je, že za ten týden v mojí noze celá zrezivěla.
Napsal mi antibiotika za další 3 kila, a že mám přijít za deset dní vytáhnout stehy.
Celkově jsem zatím zaplatila v přepočtu kolem 2600 kč a zítra jdu vytáhnout stehy, tak to bude dalších 700. Ještě, že mám pořád cestovní pojištění.
Lidi tady pojištění nejsou vůbec a platí si za všechno. Spousta lidí si ani nemůže dovolit jít k doktorovi. V únoru řádila u nás ve škole angína a kdo neměl angínu, tak byl aspoň nachlazený a já jsem byla asi jediná, kdo s tím šel k doktorovi.
A tak jsem místo hor, jela navštívit Belindu a děti na farmu od jejich babičky. Pozorně si prohlídněte fotku, vlevo za Belindou. Poprvé v životě jsem řídila motorku. Celkem pecka. Elektromotorka, jede úplně potichu.
Rubič si tež sjel.
Jeli jsme posbírat Feijou a vlašské ořechy.
A taky jsme je pak vyfasovali.
Feijoa.
A dýně jako bonus.
Taky jsme koněčně přidělali šipky na stěnu na terase. Jako nechci se chlubit, ale roznesla jsem vousáče na kopytech.
Nevím, jestli jsem to tu psala, ale našla jsem si druhou práci. Hlídam dvě děti 3 dny v týdnu po škole. Holka Sian (Šán) má 12 a kluk Rhys (Rýs). Vychovaní, tak je to dost pohoda.
Teď o prázdniných jsem je hlídala pár dní, šli jsme do kina, na minigolf a tak. Být placená za sezení v kině a hraní minigolfu je dost pecka. A za vstupenky samozřejmě taky zaplatili.
Měla jsem narozky a oni mi upekli dort. Mám docela štěstí na rodiny.
Na minigolfu. Klasika. Péřovka, kraťasy a žabky. Zéland...
Další klasika na Zélandu - všechno je tu větší. Balení másla tu má půl kila, mouka 2kg. sýry tu jsou většinou všechny balené, nic na váhu a nejmenší balení Eidamu má půl kila, ale to je o dost dražší než kilové balení, takže koupíš rovnou to kilo, že jo. No a tomuto trendu odpovídají i sáčky v supermarketu. Škoda sáčku na ty 4 rajčata, co kupuju a tak radši sáčky nepoužívám. Čím míň plastu, tím líp.
No a protože je podzim, tak je třeba vyrazit na houby. Jenže kam...Lesy jako u nás tu nejsou, tak pojďme do parku.
Za deset minut nasbíráno a ještě tam byla spousta malinkých. Tak jsem je tam s klidem nechala růst a za pár dní si je tam zajdu vyzvednout.
Mé houbařské srdce na vás všechny myslelo!
