Everything is awesoooome

1. Belinda zařídila neomezený internet! Yeeees!

2. Joe řekl Belindě, že jsem ta nejlepší aupair jakou kdy měli. Yeeees!

3. Dort se mi povedl. Yeeees!

Přišla i víla.

Na víkend jsem odmítla všechny pracovní (uklízecí) nabídky a konečně jsem se po delší době vydala prozkoumat další část Zélandu. Na fotky se podívejte tady. Nemůžu teď moc stahovat ani nahrávat, moje adoptivní rodina nemá neomezený internet (!) a už před pár dny jsme dosáhli limitu, takže musím čekat až do 2. prosince...Jako za starých dobrých (?) časů...

Minulý týden jsem udělala desert a moc se mi nepoved, prej vypadal jako zvratky.

Zítra má Petra a Joe narozky, tak se chystám upéct dort a napravit si reputaci.

Pokud se to povede, tak by měl vypadat nějak takhle:

Na závěr uvedu dvě hlášky, které dneska Petra prohlásila, a při kterých jsem chtěla být neviditelná.

Každou středu chodíme na plavání.

Dneska jsme výjimečně přijely na bazén dřív, takže jsme čekaly v kruhu ostatních rodičů, až začne hodina. Tak si tak s ostatníma kecáme, když v tom na sebe Petra upoutala pozornost všech svým hlasitým "Hey, hey, I just farted!" (Hej, hej, právě jsem si prdla!)

Jsem si jista, že příště přijedem zase pozdě.

Po plavání, když se převlíkala, tak jí spadly kalhotky do vody, tak jsem jí dala jen sukni, ať není v mokrém. Sednem do auta, bylo vedro, tak si Petra otevřela okno dokořán a pěkně nahlas, aby to nikdo nepřeslechl zavolala: "Everyone can see my vagina."

Konec příběhu.

Vítr vítr vítr

Když jsem sem jela, tak jsem si myslela, že počasí tady bude podobné jako v Irsku, tzn. déšť se střídá se sluncem minimálně 10x denně. Když jsme v zimě přijeli, tak pršelo dost, ale prý to byla jedna z nejdeštivějších zim za poslední dobu. Teď ve Wellingtonu je většinu času slunečno, ale ten vítr...

To si tak přijedete na pláž autem, chcete vystoupit, vítr vám vyrve dveře z ruky, vystoupíte a s námahou ty dveře zavřete, uděláte několik kroků, dostanete pár dávek písku do očí, naserete se a zase se radši vrátíte do auta.

Takhle tady fučí skoro pořád.

Takže pravidlo pro holky č.1: Bez gumičky ven nelez!

Nechcete za mnou někdo přiletět?

Weekend

V pátek jsem se byla podívat v české škole. Schází se tam kolem 10 dětí na hodinu týdně a učí se pořádně česky. Možná se do toho trochu logopedicky zapojím. 

Potom jsem se sešla s pár Čechama, kteří tady už nějakou dobu pracují. Jsou to dva páry, a aby se to nepletlo, tak se jmenují stejně - Marcela a Honza. Marcela z Třince a Honza z Karviné jsou tady prakticky moji sousedi, tak je to tu teď take fajne.

Jeden z Honzů se barmana zeptal, jestli má na čepu nějaké místní Wellingtonské pivo. Měl jich hned 8 a všechny je donesl ochutnat.

V sobotu byl zase school fair, ale na jiné škole, tak jsem byla okouknout konkurenci. Náš byl lepší.

Tati čekuj video, líbilo by se ti tam.

Odpoledne jsem potkala tančícího pštrosa.

A večer grilovačka u sousedů. Byla zrovna noc ohňostrojů. Na Zélandu jsou ohňostroje zakázané. Jsou povolené jen jednou ročně v listopadu. Připomínají si tak nepovedený atentát Guy Fawkse, který chtěl odpálit Krále Jakuba I. a členy parlamentu ve Westminsterkém paláci roku 1605.

Tohel je podobizna Guy Fawkse.

Dnešní svačina. Kokosy jsou boží. 

Tady je navíc prodávají už naříznuté, takže žádné nervy při pokusu dostat se dovnitř.

Back to school

Jak už jsem tady psala, chodím očumovat místní základku. Tento týden jsem tam byla dvakrát a nejradši bych tam chodila každý den.

Škola začíná v 9 a hned po zazvonění se sejde pár tříd na dvorku, Amy vezme kytaru a zazpívají si maorskou písničku.

Pak jde každý do své třídy a aniž by učitelka něco říkala, každý se pustí do své práce, kterou musí za dané čtvrtletí splnit. Ve třídě je 27 dětí, všichni potichu sedí a pracují. Zázrak.

Učitelka nikdy po dětech nekřičí, ony se samy napomenou, když někdo mluví moc nahlas.

Když mají nějaký problém, např. kdy a kdo může používat počítač na práci, sednou si všichni do kruhu a diskutují o řešení. Učitelka o tom nerozhoduje, děcka samy navrhují řešení a nakonec vyberou dvě řešení, o kterých hlasují. Takhle jsem je viděla vyřešit několik problémů. Skoro hodinu byly schopni sedět, poslouchat návrhy ostatních, říkat své názory a používat argumenty, aktivně se zapojovalo 90% dětí, všecko v klidu, bez hádek a skákání do řeči. Dětem je 9 let. 

Pokud si odhlasují nějakou blbost, Amy je nechá, aby samy přišly na to, že to nefunguje.

Vyučovací blok má hodinu a půl, pak je půl hodiny přestávka, 2. vyučovací blok, hodina na oběd a 3. vyučovací blok. Celá škola končí ve 3.

Dneska měli výtvarný den. Každé čtvrtletí mají 2 výtvarné dny, které stráví celé ve výtvarné dílně.

 Celé dopoledne jsem si malovala a tohle je výsledek.

O přestávce chodí všechny učitelky do takové místnosti, kde mají zadara kafe a čaj a dneska tam byli zástupci firmy, která vyrábí školní potřeby. Ke svojí prezentaci přivezli hory muffinů, dortíků, ovoce, zeleniny a různých krekrů. Každá učitelka navíc dostala sadu psacích potřeb, které tam prezentovali. Já bohužel ne, ale najedla jsem se dobře. No a samotná prezentace výrobků, to bylo něco. Chvílema jsem hledala skrytou kameru. 

Borec prezentoval prupisku, zvýrazňovač a fix na tabuli. Výhodou průpisky bylo její snadné zapnutí a vypnutí, prodali jich už 60 000. Fix má úžasné víčko, které jde snadno otevřít a zase zavřít. Skvělé pro děti. A zvýrazňovač má speciální tvar, který vám umožní 3 různě tlusté čáry. 

School fair a Festival České kuchyně

Petra objevila u Belindy ve skříni kožich a nechce se ho vzdát, tak v něm šla i do školky.

V sobotu pořádala základka School fair (školní jarmark). Více méně vše zařizují rodiče a dobrovolníci a výdělek jde na potřeby školy. Nick a Belinda měli na starost jídlo a já jsem jako dobrovolník vyfasovala stánek se zmrzlinou (jak jinak). Bylo krásně, přišlo strašně moc lidí a celkově to bylo super. Spousta dobrého jídla, různé handmade výrobky, knížky, secondhand - vše za 1-2 dolary.

Každá rodina vyfasovala krabici a kdo chtěl, naplnil ji nějakou buchtou nebo dortem a dal k prodeji.

Já jsem upekla hraběnčiny řezy.

Tohle je Pavlova - NZ tradiční zákusek. No, že by to byla nějaká pecka se říct nedá.

Tohle je Amy, ke které chodím do třídy. Rozhodla se škole přispět tím, že na ni mohly děcka za jeden dolar házet morkou houbou. 

Na konci videa můžete vidět Nicka.

Večer jsme poseděli na terase a Nick mi vyprávěl, jak byl v devadesátém druhém v Praze, když objížděl s kámošema Evropu autem. Prý jen zaparkovali a hned jim na okýnko zaklepal divný týpek, skoro plešatý se zbytky dlouhých blonďatých vlasů vzadu a knírem. Říkal si Dr.Jan a byl to zubař, majitel diskotéky a navíc pronajímal apartmán, tak prej jestli neshánějí ubytování. Říkal, že po několika dnech už byli přežraní a přepití, jak bylo všechno levné, tak museli odjet.

Ale stejně si auto naložili pivem až po střechu. Klasa.

Belinda na terase..

Joe a snaha o Wonderwall od Oasis.

V neděli místní klub Čechů a Slováků pořádal festival české a slovenské kuchyně.

Tuhle prasárnu jsem tam měla na oběd :D

Bylo tam asi 80 lidí a taky dost dětí. Každý pátek se scházejí a učí je česky, tak se tam jdu v pátek podívat. Prý by se jim hodil logoped. Haha, kariéra se mi začíná rozjíždět.

Byl tam taky jeden Čech, který tady dělá animaci na Hobitovi. Příští týden už by to prý měli dokončit. Říkal, že dělá 80 hodin týdně. Masakr.