Tak jsem si tak pěkně studovala, 3 týdny praxe na základce udělala, letní školu úspěšně dokončila a pak jsem zas ty IELTS nedala, takže zbytek studia se odkládá na příští rok.
A tak mám zas víc času na své projektíky.
Tyhle noční stolky jsem začala někdy v říjnu, kdy jsem dostala hromadu Rimu dřeva (místní strom) od školníka.
Trvalo mi to půl roku, ale konečně jsou hotové!
Zastesklo se mi po tvarohu, který v Hamiltonu není k dostání, tak jsem si ho vyrobila. Není nic jednoduššího. Necháte 2 litry mlíka 2 dny na lince, pak zahřejete v hrnci na asi 50°C, necháte vychladit a pak jen vymačkáte syrovátku. Ze dvou litrů jsem měla asi 200g tvarohu a skoro 2 litry syrovátky.
Od února máme dvě nové spolubydlící. Jedna je doktorka, která nemá auto, což je na Zélandu rarita, a všude běhá. Je docela spoko. Jediná divná věc je, že si každý večer sedne s takovou tou obří sklenicí na víno plnou mlíka a takové sklenice vypije 2, takže tak 600ml mlíka.
Zato druhá spolubyla je podivnost sama.
Má motorku, dredy, studuje matiku a v pokoji má sbírku plyšáků.
Je bývala anoretička, takže omezená strava byla očekávána, ale skutečnost předčila všechna očekávání.
Tohle je její každodenní večeře.
Někdy to jí všechno syrové, jindy si to upeče, a pak si to namáčí do kakaového prášku smíchaného se stévií, do majonézy, která má na obalu "97% fat free" a pak ještě do nízkokalorického kečupu. Často sní dva takového talíře nacpané zeleninou, anebo jeden talíř a pak vrchovatou mísu polívky. Nakonec to většinou završí proteinovou tyčinkou.
A protože jí hodně mrkve a dýně, tak je celá oranžová, hlavně obličej a ruce.
Obě dvě mají psy, tak tu máme veselo.
Jack
Hermes
Taky se nám sama zasadila dýně na kompostu a totálně ovládla naši zahradu.
Takhle to vypadalo pár týdnů zpátky.
A teď už je to v polovině zahrady.
Tuhle jsem utrhla moc brzo, je ještě malá, ale máme tam dalších 16 obřích a ještě to vypadá, že porostou další. Spolubydlící už se na ně třepe, v obchodě jsou ještě drahé a ona už pomalu začíná blednout.
Další várka citrónů je na cestě.
Houbová sezóna je v plném proudu a místní park mě pořád zásobuje.
Minulý týden jsem vyhrála válku se šváby, kterým se zalíbilo u nás v kuchyni.
Nejvíc se jim líbilo v mikrovlnce.
Tady v regionu Waikato jsou prý švábi všude. Lidi jsou tu na ně zvyklí, mají jima prolezlé baráky a nic s tím nedělají. Naštěstí není těžké se jich zbavit, alespoň na určitou dobu. V obchodech prodávají sprejové bomby, které je zaručeně vyhubí. Asi nebudou nic přírodního, ale v tomhle případě mi to je jedno. Švábi nemají pod mojí střechou místo.
A tohle je účet, který jsem dostala v opravně kol. Takový dědeček je tam opravuje a tohle mi pak dal. Není to boží?
Jinak jsem si našla práci na jedné místní základce. Zase jako asistentka učitele, ale na běžné základce, kde mají pár dětí s opožděným vývojem. Takže přebíhám mezi třema třídama. Moc mě to tam neba. Jedna z těch učitelek, se kterou pracuju nejvíc je moc drsná na můj vkus. Předtím, než začala učit, tak byla v armádě a trochu se jí bojím. Ale platí mě tam o dost víc než v minulé práci a nemusím přebalovat plínky, tak to tam asi vydržím.
Tahle škola i ta škola, kde jsem měla praxi mají děti 40ti různých národností. A to je pak peklo zapamatovat si jejich jména. Třeba Pepuere, Tiorita, Tzse-yung, Subair, Aarav, Alaiyah a moje oblíbené Vizion a Kredenz. Za poslední měsíc jsem pracovala asi se 120 žákama a asi jen 10 dětí mělo jména, které už jsem někdy slyšela. Třeba jako Lucas nebo Molly. V průměru tady mají ve třídě 30 žáků, z toho maximálně 5 bílých, a ne všichni bílí jsou Zélanďani. Tak nevím, kam se všichni poděli.
Zatím jsem na Zélandu nebyla, ale jak vidím vaše fotky, určitě se tam budu muset někdy podívat. Nedávno jsem jela s přáteli na výlet a koupila jsem si nový spací pytel. Byla to moje první noc pod širým nebem a spacák mi poskytl teplo a pohodlí. Byl dostatečně prostorný, abych se v něm mohla pohodlně natáhnout a užívat si spánek v náručí přírody. Už se těším na další dobrodružství a příležitost ke spaní pod hvězdami.
OdpovědětVymazat