To už je zas červenec?

Tak se dívám (a taky mi to bylo náležitě připomenuto), že poslední příspěvek mám z 21. května. Prostě nima času. Ráno do práce, z práce do druhé práce, z druhé práce domů do monterek.

A když zrovna nehlídám děti nebo nemáchám malířskou štětkou, tak pletu, čtu si nebo se učím na testy z angličtiny, které musím udělat. abych mohla jít studovat.

A jak si tak žiju, tak si říkám "Tohle napíšu na blog a tohle taky...." A pak ten čas nějak hrozně rychle uletí a ono toho je tolik, co se stalo (i když se vlastně skoro nic nestalo) a moje podvědomí mě čím dál víc tlačí, že už bych to zase měla jednou všecko sepsat, jenže když mě to psaní tak hrozně dlouho trvá. (Jednou mi jedna kadeřnice řekla, že mám tolik vlasů, že když se stála řada na vlasy, tak jsem si vystála řadu určitě aspoň 3x. Tež jsem si radši mohla stoupnout do řady na rychlost. )

A tak to psaní pořád odkladám, protože vím, že mi to zas zabere půl dne a navíc je vždycky něco důležitějšího na práci. Třeba upéct chleba.

To mě mimochodem naučil Klajbič, který nás tu aji s Annou navštívil.

Chudáci u nás docela vymrzli. Zrovna se ochladilo.

Někteří si možná vzpomínájí, jak jsem si ztěžovala na zimu v Irsku. Měla jsem tam 15°C v pokoji! A udělaly se mi omrzliny na rukách. Tak jsem si říkala, že už nikdy nebudu bydlet v takové kose. Jenže pak jsem měla takový nápad, že bych mohla jet na Zéland. Ve své tupé neznalosti jsem si představovala, jak si to tu budu v zimě štrádovat v kraťasech. No jasně...dovalím do Wellingtonu a jeb, v pokoji 13°C a v koupelně 11. Tak jsem si říkala, že to ty vole už není normální. Jeeenže.

V Hamiltonu to jde ještě níž.

Vrchní teplota odpovídá teplotě pod střechou, spodní teplota odpovídá teplotě uvnitř domu. Tak já nevím, kam až to půjde. Jedno je ale jasné. Člověk si zvykne docela rychle. 

Pára od pusy v obýváku už není nic divného. A když máme doma 15°C, tak je to těžká pohoda.

Akorát na záchod si čapopis nebo knížku moc nebeš no.

A v téhle zimě nám dozrávají cotróny na zahradě a kvetou kvítka.

Za 4 dny už to bude 2 roky, co jsem přijela na Zéland. A taky už je to rok a něco, co jsem začala bydlet s Reubenem, tak už nastal čas požádat o rezidenci. Takže zase dát dokupy všechny důkazy o tom, že jsme v "nefalšovaném a stálem vztahu." Samotná žádost má 32 stran, plus všechny důkazy = 75 stran.

Mají na rozhodnutí až 6 měsíců, ale peníze z účtu (1250 dolarů, což je něco přes 20 000 Kč) už si stáhli, tak snad to nebude trvat dlouho. Ale myslím, že jakmile se podívají na Reubenovu fotku, kterou jsme k žádosti muselli přiložit, tak mi to razítko radši dají co nejdříve.

 A pak se ještě jedna velice důležitá věc udála v mém životě. Stala jsem se Plastic Free Ambassadorem. Ale o tom až přístě, už mi to zas moc dlouho trvá.